Na slůvko se Zdeňkem Papouškem

Na slůvko se Zdeňkem Papouškem
20. listopadu

Ve středu večer jsme se jako každou druhou středu v měsíci sešli, abychom slavili střediskovou mši svatou a poté se společně věnovali tématu. Programem večera byla beseda s nějakým senátorem. Pro mě velká neznámá, neboť se o senát popravdě příliš nezajímám. 

Zdeněk Papoušek, muž večera, zahájil setkání spolu s námi, v kapli. Poté jsme se přesunuli do nízkoprahového klubu Vrtule, abychom se formou krátké talkshow dozvěděli něco víc o našem hostovi (hostu?), trochu ho rozpovídali a připravili na následující dotazy. Čeho si na přístupu pana Papouška cením, je upřímnost a přirozenost, s jakou na otázky odpovídal. Vyprávění o jeho profesním životě bylo přerušováno smíchem jeho i naším a pomohlo uvolněné atmosféře, aby nepostávala u dveří, ale přijala místo mezi námi. Zdeněk Papoušek nám mimo jiné vyprávěl o zákulisí jeho předvolební kampaně a netradičním postoji, který on i jeho tým zaujali. Vzhledem ke způsobu, kterým k nám promlouval nebo těžké uvěřit, že i kampaň vedli s nadsázkou a humorem. Dotazy se zaměřily především na jeho současnou senátorskou funkci a mimo jiné jsme se dozvěděli, že práce politická je prací zdlouhavou až skoro marnou. Příkladem toho budiž snaha přítomného senátora prosadit novelu zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Z večerního setkání zakončeného posezením u dobrého jídla jsem odcházel příjemně překvapen, že se v politice nepohybují jen lidé mající za sebou skandály a vyhýbající se přímé odpovědi na položenou otázku. I z toho důvodu bych byl ochoten se přidat k hlavnímu heslu předvolební kampaně Zdeňka Papouška. To je on.

Sepsal Ludvík Rubáš

Související galerie