V Ústí n/L jsme totiž přebíhali z jednoho nástupiště na druhé a pak zase zpátky, neb jsme zjistili, že jsme sice všichni nastoupili, ale do špatného vlaku. Málem jsme místo do Děčína odjeli do Mostu, ale naštěstí nám stihla průvodčí prozradit, že jsme se spletli. Nicméně se nám při cestování z nástupiště na nástupiště ztratily jízdenky. A to byla před námi ještě jízda dvěma vlaky. Naštěstí průvodčí ve vlacích projevovali poch
opení pro tak velkou výpravu, i bez jízdenek, a z vlaku nás nikdo nevyhodil. Za úplné tmy jsme dojeli do Krásné Lípy a pokračovali 3 km do Krásného Buku. A to byl teprve začátek... Hned další den nás čekala téměř 15 km horolezecká výprava, kterou jsme zakončili urputnou bitvou u Lepanta o jeden hnědý šátek. Stejně jako v 16. stol. i zde Španělé vyhráli a porazili Osmanskou říši, která se v závěru hry už docela ráda vzdávala, neboť ji docházely síly.
Po boji jsme se všichni vlekli domů a těšili se na večeři. Jídlo probudilo v mnohých další energii a tak se konal ještě galavečer se soutěžemi, tancováním a dražbou. A samozřejmě nesměl chybět ani strašidelný příběh a noční hra pro starší děti, které při ní zachránily, ubohého harmonikáře, který po nocích neustále foukal na harmoniku. K vysvobození stačila svíčka a úpřimná modlitba. A v neděli už nás čekala mše sv. v Krásné Lípě, dobrý oběd a již zcela bezproblémová jízda několika vlaky - zpátky domů, do Kobylis. Krásný výlet jsme zakončili Eldoráďáckou hymnou a požehnáním.
